Yângâ tî Tyêki

Pandôo

kštice \kʃcɪt͡sɛ\ linô gâlï

gbâküäli
- Hluboko až pod pás táhly se jí po těle měkké, hedvábné její kadeře, zachytnuvší se lehkou, rozevlátou svojí kšticí na vyzdvižené vlně potrhujících sebou kyčlí. Shrnula za malé ouško uvolněné praménky a levou rukou, ve které držela větvičku břízy, pohladila se po temeni hlavy vzad. — (Vilém Mrštík, Pohádka máje )